Z rozhovoru Týdeníku Hrot s Jaroslavem Vackem, psychologem působícím na Klinice adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze  vybíráme odpověď na dvě z otázek:

• "Někdo chodí hrát pro zábavu, ale nepropadne tomu – čím to je?  

Rozdíl mezi rekreačním hráčem a tím patologickým je, že rekreační hráč chodí ve skupině – je to pro něho společenská událost a způsob zábavy. Také má předem vyčleněné peníze a ví, kdy skončit. Naopak patologický hráč často chodí hrát sám, má jediný cíl – samotnou hru, nevnímá okolí. Vyhrané peníze okamžitě vrací zpět do hry a znovu prohrává a prohrává víc. Když dluží milion a vyhraje půl, tak ty peníze nevezme a nesplatí půlku dluhu, ale dá je zpět do hry, protože doufá, že vyhraje milion a půl, zaplatí dluh a ještě mu zbude a pak s hraním skončí. To pak samozřejmě nikdy nepřijde.

• Co prožívá patologický hráč?  

Pro někoho může být překvapením, že po většinu času je to veliké zoufalství. Prožívá krátkou slast, která se rychle propadá do smutku, prázdnoty, depresí, ztráty smyslu života. Po určité době ho přestane uspokojovat i samotná hra. Hráč rozumově ví, že šance na výhru je malá. Ale pokračuje v určité rutině v naději, že se to zlepší. Potlačí racionální myšlení a převládne emoční paměť, dřívější zkušenost a zážitek výhry."

[GAMBLER TRPÍ PODOBNÝMI PROBLÉMY JAKO WORKOHOLIK, HROT, 12. 6. 2020; https://www.tydenikhrot.cz/clanek/gambler-trpi-podobnymi-problemy-jako-workoholik; zobrazeno 15. 6. 2020]